Svět Duchů

Anketa

Věríte na duchy???

Nevím (699)
 

Ne (635)
 

Statistika

Kalendář

Satan & Satanismus

Vznik satana


Satan bývá často nazýván také Ďábel, Belzebub,Azaliel,Baal Belial Slovo Satan se ovšem se slovem ďábel nebo démon nedá ztotožnit, neboť ďábel je postava objevující se téměř ve všech náboženstvích a to ještě před vznikem křesťanství. Ďábel je název pro stvoření způsobující a konající zlo v jakékoliv jeho podobě, ve své podstatě je Ďábel ztělesněním zla. Jeho vyobrazení bývá v mnoha případech shodné nebo velice podobné. Démoni jsou oproti tomu bez konkrétní podoby a mohou páchat jak zlo, tak dobro.

Bible vysvětluje existenci Satana vzpourou archanděla, kdysi zvaného Lucifer (=nositel světla), který se vzepřel spásnému Božímu plánu, určenému pro člověka, a který byl proto i se svými stoupenci, odbojnými anděly, svržen do podsvětí, jehož je nyní pánem. I když toto vysvětlení není úplně přesné, dalo by se říci, že absolutní zlo představuje Ďábel a absolutní dobro Bůh, a jako je Kristus poslem Boha, Je Satan poslem Ďábla pokoušet Krista a člověka. I sama Bible se často rozchází v rozdílu Ďábla a Satana neboť se tyto postavy objevují samostatně. Jelikož byl podle Bible Ďábel již přítomen stvoření světa a Lucifer svrhnut do podsvětí až později a poté proměněn v Satana měl by být rozdíl jasný, ale není. Dá se však říci, že Satan je archanděl Lucifer proměněný na démona Satana, žijící v podsvětí a sloužící Ďáblu

Satanismus


Jestliže křesťanství se nazývá "Náboženství duše", tak satanismus je náboženstvím těla. Sám sem zjistil, že cesta k uspokojení duše, vede i přes tělesné požitky. Jedno bez druhého prostě nejde, buď máme oboje nebo nic. O to abysme to měli, musíme bojovat, celý život je vlastně nekonečná válka, kterou válčíme sami se sebou. Rozpor mezi našimi touhami a skutečností- pokud je tato propast moc veliká tak se trápíme a cítíme se špatně, což ničí, díky naší psychice i naše tělo.
Takže dopřávejme našemu tělu všechny rozkoše, které si žádá a které mu můžeme dát, pokud tím neubližujeme někomu, koho máme rádi, to si pak musíme rozmyslet co je pro nás důležitější..

My sami musíme být vždy na prvním místě, kašlete na soucit k těm na kterých vám nezáleží!

Buďte sobečtí k těm na kterých vám nezáleží!

Nenáviďte své nepřátele z celé své duše!

Staňte se těmi silnými co vládnou pokryteckým slabochům!

Život je příliš krátký tak si užívejte každou chvíli jako by byla tou poslední!

Učení satanismu navazuje na myšlenky asi nejvýznamnějšího mága 20.století Aleistra Crowleyho(1875-1947)!

Uctívání temného boha se táhne s lidstvem, už velmi dlouho. Většina jeho uctívačů v dějinách skončila na popravištích, díky zaslepenosti,strachu a nenávisti křesťanů. První kdo postavili temného na roveň křesťanského Boha, byli asi bogomilové, kteří žili v Bulharsku a Bosně kousek od budoucí Draculovi země od Karpat, ale i tam se brzy jejich hnutí rozšířilo, někdy v 10.století. Uctívali oba protiklady, věřili v Boha i Satana. Bůh byl symbolem duše a Satan těla. Sami přiznávali, že člověk tíhne spíš ve své pozemském životě k tělu a nepovažovali to za nic špatného, právě naopak. Tento kult se ve 12.století rozšířil do Francie a jeho příslušníci si začali říkat Kataři(čistí), jejich učení se, ale také velmi rychle znelíbila církvi a právě díky nim vznikla inkvizice... Kataři byli zatýkaní a vraždění i přes svojí velkou statečnost byli po mnoha letech bojů nakonec poraženi, vražděni, mučeni a upalováni. Tmářství opět zvítězilo, ale odkaz zůstal.


Satanismus 2

Satanisté jsou považování za služebníky ďábla a za největší nepřátele boží, takže je satanismus přímým protikladem křesťanství. Ale Satanismus na sebe může brát mnoho podob. Jeho základní principy lze nalézt v díle Antona Szandora LaVeye, jehož Satanská bible vysvětluje, co znamená být Satanistou.

Satanisté jasně rozlišují mezi svou vírou a uctíváním Ďábla. V satanistické víře je satanova podoba považována za pouhý archetyp, zatímco uctívači Ďábla se soustřeďují na skutečnou, zbožštěnou postavu Satana. Ať se Satanisté od uctívačů Ďábla jakkoliv distancují a jakkoliv zdůrazňují, že jejich víra má filozofičtější charakter, nemohou uniknout podezření a zlobě světa kolem sebe a jsou obviňováni za všeho možného od morálního úpadku společnosti až po rituální vraždy nemluvňat.
Pohled k počátku:
Putujme nyní proti proudu času k začátkům dějin lidstva k prvému setkání se lidí s ďáblem, který v podobě hada vstupuje do rajské zahrady a pokouší Adama a Evu. Všimněme si, že to, co ďábel lidem nabízí, je v podstatě alternativa vedle Boha. Ďábel nabízí jakési hodnoty, které Bůh prý lidem nedopřál, zatímco "jejich přítel had" se rozhodl dopřát jim to, co jim Bůh odepřel. Vedle světa a ráje, který Bůh stvořil a kam lidi umístil, nabízí ďábel alternativu - jiný svět. A to hned. Cestu k umírání a ke smrti; k bolesti, trápení, ke ztrátě blaženosti, toho čeho byla v ráji hojnost, ale také cestu k prohlédnutí, moudrosti a vůbec satanismus myslí na pozemský život.
Ďábel nám nabízí naprosto stejné prostředky a používá stejné způsoby jako tenkrát. Je to až neuvěřitelné, jak my, kteří "všechno víme", podléháme stejným pokušením, padáme zkrátka stejným způsobem jako prarodičové lidstva Adam s Evou. Honosíme se rozumem nebo dokonce moudrostí a zkušenostmi, ale nejsme o nic silnější, i když máme oproti prvním lidem k disposici poznání o následcích hříchu a zkušenosti lidstva.
Znamená to ale, že je na Satanismu vše špatné?
Rozhodně ne, v Satanské ideologii můžeme najít spoustu zajímavých myšlenek a ty buď přijmout nebo zahodit. Rozhodně je ale nemůžeme přehlížet.
Pro satanismus je charakteristická mnohotvárnost:
Jediné, co satanisty spojuje, je protest a vzdor, symbolizovaný satanem. Podle toho, kolik je možností, jak vyjadřovat vzdor, je celá řada navzájem nezávislých satanistických skupin i jednotlivců.
Učení a praxe:
Satan je postavou židovské a křesťanské víry, v níž je odpůrcem Boha. Spjatost satanismu s židovskou a křesťanskou tradicí dokazují např. satanistické symboly, např. pentagram, často obrácený špicí dolů, někdy s dokreslenou tváří kozla (původně se jedná o židovské obětní zvíře, vyhnané za hříchy starozákonního lidu na poušť) či číslo 666, vzaté z bible, v níž bylo gematrickou šifrou za pronásledovatele křesťanů císaře Nera.
Satanismus může být rozdělen do tří hlavních typů podle toho, proti kterému aspektu židovsko-křesťanské společnosti vzdoruje. Může se jednat o protest proti většinovému (křesťanskému) náboženství, protest proti morálce založené na tomto náboženství, nebo protest proti kulturním hodnotám křesťanské civilizace jako takové. Mluvíme pak o náboženským, antimorálním a antikulturním satanismu.
Náboženský Satanismus (hard satanismus)
Jeho kořeny jsou již ve starověku, v němž křesťanství na svém postupu mnohdy jen povrchně překrylo původní pohanská náboženství. Jejich prvky si zachovaly určitou atraktivnost jako vzdoronáboženství, které se projevovalo jak v lidovém čarodějnictví, tak i jako jeden z inspiračních zdrojů tajného a elitářského stínového náboženství - ezoterismu. Náboženští satanisté uctívají satana jako reálně existující duchovní bytost. Vzývají ho a věří, že jim na toto vzývání odpovídá, dává jim sílu a vede je v nejrůznějších životních situacích. Mohou provádět i rituály včetně krvavých obětí. I v Čechách se již našly oltáře s kosterními pozůstatky malých zvířat. Satanisté tohoto typu bývají lidé s psychopatologickými sklony, neschopni čelit zlu v tomto světě jinak, než se mu jakoby postavit po bok a identifikovat se s ním. Čarodějnický satanismus dosáhl jednoho z vrcholů popularity ve Francii za vlády Ludvíka XIV. (na přelomu 17. a 18. st.). Ve 20. století se čarodějnický satanismus rozvinul hlavně díky zájmu o předkřesťanská náboženství do širokého hnutí WICCA. založeného Angličanem Geraldem Gardnerem (1884 - 1964). Náboženský satanismus prokázal svou nebezpečnost v rituální hromadné vraždě sedmi lidí (mezi nimi byla i herečka Sharon Tateová), kterou roku 1969 inicioval Charles Manson.
Antimorální Satanismus (soft satanismus - který se řídí spisy A. S. LaVeye)
Více je dnes ovšem satanistů, kteří protestují proti křesťanské morálce a v satana jako duchovní bytost nevěří. Křesťanskou morálku považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Hlásají víru v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a - pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí - je mu vše dovoleno. Proti solidaritě staví egoismus, proti odpuštění odplatu, proti společenským normám přírodu a její boj o přežití. Satan je těmto lidem symbolem volnosti a přirozenosti i původcem veškeré změny a pokroku. O satanovi ani o satanismu podle nich nelze vlastně nic určitého říci - každá definice by byla omezením, které samo je se satanismem v příkrém rozporu. Tento typ satanismu nachází odezvu někdy i v intelektuálních kruzích, které mají blízko k ezoterickým tradicím. Satanismus byl totiž vždy součástí a někdy dokonce hlavní náplní ezoterických řádů a lóží (Řád zlatého úsvitu, Řád rudé růže a zlatého kříže, Řád východního Chrámu (O. T. O., Ordo Templi Orientis), snad i Řád Chrámu slunce). V 60. letech se ve Spojených státech proslavil Anton Szandor LaVey (1930 - 1997), autor Satanské bible a dalších spisů, zakladatel První církve satanovy (1966, ústředí v San Francisku, Kalifornie, USA).
Antikulturní Satanismus (metalová hudba?)
Třetí typ satanismu vytvářejí především mladí lidé svou účastí na tvorbě nové kultury, která zavrhuje tradiční hodnoty krásy, dobra, života apod. Proti tomu se ve výtvarných a literárních dílech a především v metalové hudbě objevují témata hnusu, krve, smrti, masakrů apod. Zatímco náboženští satanisté v satana věří a antimorální satanisté nevěří, antikulturní satanisté o satanovi ani příliš neuvažují. Společenství jiných satanistů jim dává pocit síly a bezpečí. Svou oddanost "satanské věci" či spíše své skupině někdy prokazují i vandalskými činy. Tito satanisté chtějí hlavně co nejvíce šokovat a vydráždit své okolí. Často se jim to i s pomocí oděvu, účesu či typických satanských symbolů daří. Za některými snahami šokovat je třeba vidět i komerční zájem (prodej zvukových nosičů či publikací apod.).